Pravda, takže tady je popis aspoň ve stručnosti:
První akvárko - objem 192 l (120x40x40 cm), osvětlení Atman AT 80B a 2x Atman DA-35, filtr je Aquael Fan-2 plus (u kterého jsem ale původní baterii nahradil podstatně větší kostkou biomolitanu).
Rostlinky jsou
Ceratopteris cornuta a
Echinodorus argentinensis (
Vallisneria gigantea,
V. spiralis a
V. asiatica jsem musel dát pryč, ryby je neustále ničily).
S osádkou je to trochu komplikovanější, původně mi ruplo jiné velké akvárium, takže jsem narychlo sesypal rybky ze dvou akvárek do jednoho a protože to bez problémů klapalo (a taky mi trvalo, než jsem našetřil na nové
), nechal jsem to nějakou dobu tak. Fotky jsou pořizované v průběhu několika let, některé z rybek už uhynuly stářím (např. rájovec), další se přestěhovaly jinam...
Carassius carassius morpha
humilis - zakrslá forma divokého karase (velikost dospělých jedinců kolísá mezi 10 - 15 cm) v přírodě osydlující zpravidla velmi nehostinná prostředí, kde by většina jiných našich ryb nepřežila. Jako zhruba čtyřcentimetrová mláďata zakoupeni v rybářských potřebách za šest korun kus. Z původních tří už jen dva stařečci dožívající v jiném akváriu
Cleihracara maronii - taky veteráni, kteří tady vyrostli a odchovali mraky mláďat (viz. fotka samičky nad snůškou). Ze čtyřčlenné skupiny dnes žijí už pouze dva mohutní samci
Macropodus opercularis - poslední z přímé linie X generací mých odchovů počínajících párem naprosto prvních ryb, které jsem si jako prtě pořídil. V tomhle akvárku se dokonce přímo narodil (jeho samičku už jsem bohužel nestihl nafotit)
Polypterus senegalus - to dlouhé šedé stvoření, milý dárek od mé paní. Dlouhověká (údajně až přes třicet let), téměř výhradně masožravá ryba (téměř píšu proto, že tenhle čudlík s chutí baští i Hikari) s převážně noční aktivitou, dorůstající v dospělosti okolo 30 cm. Dostatečně velké ryby, obzvlášť je-li na ně od mládí zvyklá, naštěstí nechává napokoji
Andinoacara rivulatus - čerstvě dospělý samec druhu teprve nedávno přeřazeného z rodu
Aequidens, zaměněný prodejcem za
Aequidens pulcher (mláďata obou druhů jsou si mimořádně podobná, tahle akara ovšem dosahuje téměř dvojnásobného vzrůstu a povahou je považována za silně nesnášenlivou... asi mám vyjímku z pravidla, je to docela kliďas). Aby to ale bylo ještě zábavnější, i když není dokonale vybarvený, patří zjevně k tzv. formě "Goldsaum", která byla po taxonomických revizích uznána jako samostatný druh
A. aequinoctalis (ještě existuje i "Silbersaum", dnes
A. stalsbergi). Všechny tyto tři druhy byly od sedmdesátých let distribuovány jen jako barevné variety druhu jednoho, takže je docela dobře možné, že mám ve skutečnosti křížence
Vzhledem k tomu, že hnědé akary už nebudou žít dlouho a akviško jen s bichirem a rivulatem (ke kterému seženu samici až bůhvíkdy, jediné ryby jeho druhu které jsou tu zatím k sehnání, jsou s ním totiž vesměs blízce příbuzné) by vypadalo prázdné, dokoupil jsem k nim nedávno mladinký pár
Amatitlania (
Archocentrus,
Cichlasoma...)
nigrofasciata. Současný stav je tedy šest ryb, velmi brzy už ale jen čtyři...