Když ona po mě ty mravence vyloženě loudí
. To koukne do misky s moučňáky, na cvrčky pobíhající kolem, pak na mě, začne si olizovat čumáček... a pak jazýčkem lapat imaginární drobný hmyz na topném kameni kde sedí, a pak na sukulentech kolem... a potom zase kouká na mě... a následně zase "chytá". Prostě to celé opakuje tak dlouho, až mi to "konečně dojde" a vyrazím do lesa s filmovkou a kartáčkem v ruce (pejsa se při tom aspoň dobře vyvenčí) k mraveništi takových docela bojovných hnědých potvůrek, co jsou velikostí někde uprostřed mezi obyč černými a takovými těmi lesními "obrováky". Nejsem přes mravence nijak obzvlášť v obraze, ale bojovnice tohoto druhu, přes veškerou svou urputnost, nedokážou probít lidskou kůži ani na nejtenčích místech mezi prsty (používají žihadlo, podobně jako vosa, jejich kusadla nejsou nic moc a takové ty trysky na hlavách jim taky chybí)... ve srovnání s Agátčinými šupinami je přitom moje kůže jen něco jako alobal... Když Agátka baští běžně podávané breberky, tak se u toho zabarvuje trošilinku do zelena (nacpáno mezi obvyklou písčitěhnědou kresbu). Když dostane "brablenečky", okamžitě celá kresba zmizí nahrazena jednolitým "hráškem"... Vzhledem k tomu, že je odchytová, myslím, že jistě pozná, jakou složku právě potřebuje...
V jedné staré příručce pro teraristy (Vergner/Vergnerová) jsem se mj. dočetl, že pro spoustu pouštních agam jsou mravenci (a termiti) dost podstatnou složkou jídelníčku. Tak proč jí to nedopřát? Pokud na tom ona sama trvá?